1919 – 1945

Zkušenosti z použití bojových chemických látek na bojištích 1. světové války vedly krátce po vzniku československé armády k urychlenému řešení materiální situace především v oblasti ochranných prostředků. Již v roce 1919 byla vytvořena zkušební, skladová a opravárenská jednotka, která měla plnit tyto úkoly. Základem výstavby československého chemického vojska se stal Ústav pro plynovou službu zřízený v roce 1921 v Olomouci.

Až do roku 1922 používala československá armáda výhradně ochranné masky pocházející z výzbroje armád bojujících na frontách 1. světové války. Nejpočetněji byla v roce 1919 zastoupena francouzská ochranná maska typu ARS (Appareil Respiratoire Spécial) pocházející z roku 1917. Ve výzbroji bylo celkem 30 000 masek tohoto typu. Neméně významnou část tvořily německé vzory. Především tzv. kožená maska z roku 1917 (26 000 kusů) a Rahmenmaske z roku 1915 (18 000 kusů). V menším počtu byly zastoupeny rovněž britské masky Small Box Respirator z roku 1916 a ruské Zelinského-Kummantovy masky pocházející z výzbroje československých legií v Rusku. Po celé počáteční období výstavby chemického vojska pokračovaly nákupy francouzských masek ARS a německých kožených masek pocházejících z válečných přebytků. Již v roce 1921 se v Ústavu pro plynovou službu podařilo schválit prototyp československé ochranné masky vycházející konstrukčně z francouzského typu ARS. Druhá fáze výstavby chemického vojska začíná rokem 1923, kdy byl do výzbroje zaveden první typ československé vojenské ochranné masky kompletované firmou Horák Praha. Ochranná maska vz. 23 byla hned v prvním roce výroby objednána v počtu 170 000 kusů. V roce 1927 bylo vyvinuto několik prototypů modernizované ochranné masky vz. 27.

Prvního října 1925 došlo k přejmenování Čs. ústavu pro plynovou službu na Vojenský chemický ústav. Působil jako ústřední chemická zbrojnice i výcvikové a školicí středisko. První chemickou jednotkou se v roce 1935 stal 401. dělostřelecký oddíl v Olomouci. Jeho úkolem bylo odmořování, zamořování, zadýmování a používání otravných látek pomocí plynometů. Slovo „dělostřelecký“ bylo v názvu oddílu uvedeno z důvodů utajení. V první polovině 30. let byly připraveny dva prototypy vojenských ochranných masek. Šlo o masku vz. 33 domácí konstrukce, která konstrukčně vycházela z britského typu Leyland, a o masku vz. 35, která byla vyrobena přímo na základě licence firmy Leyland. Do výzbroje byla jako standardní armádní maska přijata maska vz. 35, jejíž výroba dosáhla téměř 1,5 milionu kusů. V roce 1936 měl československý průmysl roční kapacitu přes 120 000 ochranných masek a 250 000 filtrů. V roce 1937 byla v Žilině dostavěna vojenská továrna 4 produkující mj. fosgen a yperit. V době 2. světové války se českoslovenští vojáci účastnili bojů na všech frontách. Vybaveni byli mnoha typy ochranných masek. Ve Francii to byly především masky ARS 1933, ve Velké Británii masky Leyland a General Service Light Respirator, v SSSR pak typy Šlem SchM-41 a O-8-GP. V samém závěru 2. světové války, v srpnu 1945, svrhly bombardéry letectva Spojených států amerických na japonská města Hirošimu a Nagasaki jaderné pumy. Tato událost předznamenala další vývoj zbraní hromadného ničení.

1945 – 1989

Již v květnu 1945 byla zřízena skupina zvláštních bojových prostředků u 1. oddělení hlavního štábu, současně obnovil svou činnost i Vojenský chemický ústav. Velitel ZBP, pplk. gšt. Oskar Schreiber (bývalý velitel dělostřeleckého pluku 401), navrhl v srpnu 1945 zřízení chemického vojska jako samostatného druhu vojska. Tato myšlenka byla ale realizována až dekretem prezidenta republiky ze dne 27. 9. 1949. V únoru 1950 bylo dosavadní označení „zvláštní bojové prostředky“ nahrazeno termínem „bojové chemické látky“. Samozřejmostí se v této době stává přítomnost sovětského poradce na velitelství chemického vojska. Hlavní součásti chemického vojska tvořil chemický prapor 101 v Jaroměři a 103 v Šafárikově. Prvního listopadu 1952 byl v Liberci zřízen 105. plamenometný prapor pod velením kpt. Zdeňka Špačka.

Od roku 1952 byla rovněž věnována pozornost radiologické ochraně. Po 2. světové válce převažovaly ve výzbroji československé armády trofejní německé ochranné masky vz. 30N a vz. 38N (434 000 ks). V letech 1945 až 1951 byla v Zubří obnovena výroba československých masek vz. 35 a německých vz. 38N. V roce 1949 byl realizován nákup 160 000 kusů sovětských masek typu Šlem. Stav souběžného používání více typů ochranných masek byl neudržitelný. Jednou z variant byl vývoj domácí páskové masky M-1, která ale nebyla zařazena do výroby. Řešením se stala výroba masek sovětské konstrukce ŠM-41 vyráběných v letech 1952–1956 pod názvem M52. Souběžně se pracovalo na masce MODA pro dálkoměřiče, vývoj byl však zastaven a zůstalo pouze u prototypů. Vývoj moderních otravných látek si vyžadoval snížení koeficientu podsávání ventilové soustavy. Toto splňoval díky zdvojení vydechovacích ventilů typ Bss-Mo-4u vyráběný v období 1956 až 1964. Koncepce činnosti chemického vojska vycházela od 2. poloviny 50. let z nutnosti předpokládat masové použití zbraní hromadného ničení. V říjnu 1957 byla zřízena 1. brigáda chemické ochrany se sídlem v Trutnově (součástí byl i v roce 1958 reorganizovaný 105. prapor chemické ochrany v Liberci a v říjnu 1960 zřízený 98. prapor pro odmořování terénu v Liberci). V roce 1968 byl v Liberci ustaven 105. pluk chemické ochrany. V roce 1972 zahájily Gumárny Zubří výrobu nové masky M10. Jde o masku charakteristickou svými lícnicovými filtry, polomaskou, trojúhelníkovými zorníky a návratem k páskové upínací soustavě. Nejde o původní konstrukci, ale o lehce upravenou kopii americké masky M17. Prvního září 1977 byla v Liberci zřízena 102. brigáda chemické ochrany. Přímo v Liberci byl kromě velitelství a štábu dislokován 51. prapor chemické ochrany a 61. prapor odmořování v terénu.

1989 – současnost

Později byla M10 doplněna soustavou pro pití a vyráběla se s označením M10m. Ta vytlačovala masku M10 a postupně se stala standardní maskou Československé armády. Vedle těchto vševojskových masek se používaly i masky speciální, ŠR-1 i ŠR-2 pro raněné na hlavě a masky pro specialisty ŠMS i PRVU. V české armádě se stal vševojskovou maskou výhradně typ M10m. Vedle ní zůstávají ještě ŠR-2 pro raněné na hlavě a maska pro specialisty PRVU. V současné době je Armáda České republiky vybavována maskou nové generace typu OM-90. Intenzivní práce na vývoji masky nové generace vyústí do typu OM-90. Masivnímu přezbrojení na tento moderní typ brání problémy s financováním.